Velká podzimní příručka pro j-rockery-sebevrahy, mrtvé j-rockery a j-rockery-duchy

28. září 2009 v 22:25 | bestIAR feat. Společnost mrtvých j-rockerů |  SÍŇ BESTIÁLNÍ SLÁVY

Zdravíčko vespolek,


tak a máte mě tady zpátky, všichni potenciální j-rock fandové, sebevrahové, duchové nebo jen tak očumující živé lidišky.


Před časem hideho osvítilo a hide měl skvělý nápad: napsat příručku pro j-rockery-sebevrahy, mrtvé j-rockery a j-rockery-duchy. Ono hide - jakožto já - má mnoho skvělých nápadů, ale z různých příčin (třeba má antropomorfní podstata) se ne všechny dají holt spáchat bez pomoci zvenčí. Nenápadně jsem tento návrh proto předestřel Ízy, Ágnes a Ro a když jsem viděl, jak jim morbidně svítí očička, bylo jasné, že si budeme rozumět. (Zlá zpráva pro vás: ze světa se mi je žel zprovodit nepodařilo).



Víte, je dobré si uvědomit jeden zásadní fakt a paradox lidské existence, který mě dosud nepřestal fascinovat: lidé chtějí zásadně to, co nemůžou mít (bolí mě srdce, když vidím, kolik chlastu se tady prolije a když jsem onehdy viděl, jak si tady Hakuei brnká na kytaru, myslel jsem, že žalem chcípnu podruhé). Chci tím říct, že někteří živí si myslí, že být mrtvý je těžce cool (JE, když jste j-rocker)…no a proč bych vám nepomohl, že jo. Doufám, že pak někdo pomůže mně a nalije mi…ehm, ne, díky, Ízy, ne čaj. Zejména ne ten, co popíjíš. Vypadá jako…no, jako kdyby na Gackta někdo vylil H2SO4, ale mně do toho nic není.

*Isobel: Zas jako nekecej, hochu, ta průsvitná láhev skotské, kterou já uchopit nemůžu, ale ty očividně ano, se nevypařuje do ovzduší sama, řekla bych.*


No, však já neříkám, že to nejde. Ale není to docela ono. To je další fakt, který si musíte uvědomit: bude to skvělé… ale už nikdy to nebude tak docela ono. Skotská vás už nikdy tak příjemně nezaštípá v hrdle…

*Ágnes: Nestáčejte to hned ke chlastu, chvíli se snažte být kultivovaní! Už jste jako Bůh! Ten taky pořád mluví jen o tom jednom!*


Kami-sama *Kami si ochotně přiťukne*…tohle bude těžší, než si hide myslel. Ale hide ještě nikdy nemyslel, že by si myslel, že si myslí, že mu nemyslí. Tak já to zkusím tím vaším způsobem…


Začneme Kapitolou pro j-rockery-sebevrahy *…a j-rockery, které Zubatá doběhla dřív, než na ni přišla řada v playlistu, posteskne si Jasmine You*


…to je taky hodně nemilá záležitost, pravda. Ale nevěš záda na ručník a kliku, jednou je sem dotáhnem všechny!


*veselý j-rock řehot z vícero stran* * andělé kopají do sebe Panadol LightWings Ultra, že jestli jich tady bude víc, podají demisi*


KAPITOLA PRO POTENCIÁLNÍ J-ROCKERY-SEBEVRAHY a J-ROCKERY, JEJICHŽ OBLÍBENÝM KOUSKEM NA PLAYLISTU JE FORMACE "DEAD CAN DANCE"


I. Část první: PŘEDPŘÍPRAVA

Heslo týdne: Není důležité JESTLI ale CO si budou lidé pamatovat.


Jj, čtete dobře: na velikosti záleží.

*Gackt (spokojeně): No neříkám to pořád?!*
*Ágnes: Já to věděla…*


Na velikosti vaší slávy, chtěl jsem říct. I když…no, nechme toho, nebudu pomlouvat kolegy. *škodolibý úcul ze strany hideho, Bestie nenápadně střihnou ouškem*

Takže: nebuďte lúzy! Uvědomte si, že pokud strávíte kousek života jako neznámý rádoby j-rocker, i když si šáhnete na život, ani pes vám neoch --- *Bestie výhružně máchnou láhví s kuřecí krví* --- neočichá náhrobek.

Taky si uvědomte, že správně umřít, to není jen tak. Umírání si vyžaduje přímo grácii *Gackt: to i milování…* - ZALEZ!!! - a taky kus talentu, nebudeme si nic namlouvat. Skromně se musím pochlubit, že se mi poštěstilo dostat se do vybrané společnosti Mladých a Věčně Živých i přes úskalí úmrtního listu a s potěšením sleduji, že jsem očividně založil nový trend mezi j-rockery a j-rock fanoušky…

…dobrá, až tak moc mně to zas netěší. Vtip je v tom, že mám živé lidi docela rád.


Pravidlo číslo 1: Kopírování není povoleno - ani se zdrojem!

Někdo tomu říká sobectví nebo namyšlenost nadměrného kalibru - bohové, Gackte, jsi nechutný, ale fakt že jo - ale já dávám přednost slovu unikátní.

Co je vaše, ať je vaše. Vždycky, když slyším některé nehodné fans říkat "panejo, ten má kytaru jako hide-sama!", žalem mi padne svatozář na levou nohu…no, dobrá, trochu lžu: padne mi na pravou. Na věci to ale nic nemění: já chci, aby lidé říkali "panejo, nikdo nemá kytaru jako hide-sama!"

*Bestie, výhružně: Jestli zas začneš tu nekonečnou přednášku na téma Kytary a vše, co o nich nevíte a možná ani vědět nechcete, poletíš k ostatním leštit Zrcadlo fandomu!*

Klid, dámy. Pořád mluvím k věci.

Chápete, co tím chci říct: začněte si budovat image. Ne, není zbytečné budovat si image, i když v koutku duše plánujete velkolepé divadýlko na deskách, co znamenají marniční box.



Pravidlo číslo 2: E=mc2 aneb Špatná popularita = žádná popularita x prázdná láhev2

Je srdečně jedno, jak se o vás mluví. Důležité je, že se o vás mluví. A nejdůležitější ze všeho je udržovat si hlasivky vlhké a hrdlo trénované - Gackte, když se na mně takhle sprostě culíš, připomínáš mi Cher po 17té plastice…zezadu - a proto mějte vždy po ruce nějaké to pití. Nejenže to chutná líp než Cola bez cukru, ale taky vás to příjemně uvolní a budete sami koukat, jak nejste vtipní.



Pravidlo číslo 3: Lehký úvod do světa marketingu aneb Sex (se) skvěle prodává ≤ SMRT (se) prodává ještě líp!

*j-rockeři, nadšeně: Gacktovi jsi vyrazil dech…Vypadá to, že přemýšlí!*

Tohle pravidlo DOPORUČUJI namalovat růžovou propiskou a orámovat zlatým zvýrazňovačem, přišpendlit nad postel a dennodenně opakovat!

Ano, ojíždět vašeho kolegu na pódiu a předstírat kdo ví jak vás to bere a baví JE poznávacím znamením j-rockera, beru. Ale jelikož vaší základnu fanoušků tvoří i -náctileté slečny, co objevily j-rock před necelými třemi měsíci (pro pokoj své duše věřte, že je to půl na půl a zbytek tvoří lidé, který jsou oočkování anti-kawaioidní vakcínou), je dobré si uvědomit, že ačkoliv fotografie vašeho obnaženého zadku nebo rozkroku v nich vyvolá šílený záchvat smíchu (nevím proč…), vaše lehce pochmurné řeči o tom, jak jste osamělí, jak vás fascinuje bolest, umírání, utrpění a smrt je naopak naplní bezmezným úžasem a stanete se prudce E.M.O. (E.M.O = Extrémně Moc Obdivuhodný.)

*Kyo, po chvilce ticha: Jsi ironický?*

Hádej.

*Gackt, podezíravě: Co myslíš tím, že fotografie mého obnaženého zadku v někom vyvolává záchvaty smíchu?!*

Hele - co tak se vrátit k leštění toho Zrcadla fandomu? Jde vám to moc dobře, tak se mi tady nese--- NESEDEJTE si tady.

Smrt je prudce cool. (Celkem Ochotně Obdivovaná Lůza). Umírání je nová černá letošní sezony a jste-li k tomu všemu ještě i bisexuální upír nebo padlý anděl, máte vyhráno!

*Bestie a j-rockeři nevěřícně vytřeští oči*



Pravidlo číslo 4: Vždycky ve střehu! aneb Dobrý hasič má svou hadici pořád po ruce.

*Ágnes (zasténá): Já to věděla…*
*šílený řehot ze strany Bestie 1 a Bestie 2 a j-rockerů*
*hide si rádoby nevinně leští svatozář kašmírovým šálem Mistra Hayashiho*

Nikdy nezapomínejte, že nikdo z nás tady nebude věčně - sklapni, Gackte - a především ne vy, i když vaše okolí o tom ještě netuší. Zatím se plácejte v bahnu nesnesitelně lehkého lidského bytí, ale potají vočíhávejte nejnovější módní trendy *černá, stříbrná, bílá a krajky jsou stále věčné a dělají skvělou postavu, radí odborník na módu Jasmine You*. Vybírejte si svůj posmrtní rubášek pečlivě a nelitujte čas ani penízky - vybíráte jej jen jednou…a na věky. Umřít v teplákách je nechutné, nejste-li ovšem vokalista Dir en grey.

*Kyo (naježí se): Říká ten, kterému adidasová souprava visela na klice častejc než on sám!*



Pravidlo číslo 5: Jak rockeři přicházejí o iluze aneb Epitaf o vás vypoví víc než rodný list... nebo úmrtní, záleží na štěstí, okolnostech, vnější teplotě a šikovnosti vašeho patologa.

Všichni jsme malá masochistická koťátka, řečeno slovy kolegy At-chana, proto se nebojte být lehce morbidní (já spíš říkám, že realističtí, ale nebudu se přít) a pečlivě si vyberte epitaf, který toužíte mít vyrytý na svém náhrobku. Poezie je krásné umění (NEmluvím o Kámasútře, Gackte!!!), proto se nebojte navštívit archeologické památky z dob mladšího paleolitu a staršího mezolitu známé jako knihovny a vypůjčete si nějakou tu knížku. (NE, Yoshi, nemyslím zrovna šekovou knížku). Doporučuji se prohrabat dílem třeba Danteho, renesanční poezie nebo zalovte v knihovně romantismu, tam smrt fičela jak stahování přes rapidshare.

Pamatujte: čím smutnější a vznešenější, tím líp - pamatujte na to, jakou hrdostí vás bude naplňovat váš epitaf, až budete mrtví. Navíc si o vás lidé budou myslet, že jste byl nepochopený génius s křehkou duší umělce.

*Jedině ptákům to bude šumafuk, ti budou obsí--- OBHLÍŽET si váš náhrobek ze stejnou lhostejností ať se děje, co se děje, zachechtá se Kami*.

Neber jim iluze.

Pokud cítíte, že máte na víc, prosím - fantasii a talentu se meze nekladou. Uznávám, že pokud si vytvoříte epitaf sami, bude to mnohem rafinovanější a dodá to vašemu úmrtí ještě větší glanc.

Jak na vlastní epitaf? Ptáte se těch nejpovolanějších!


*Jasmine You si odkašle*

A jste si jisté, dámy, že bych měl…?

*Bestie hlasitě povzbuzují mrtvého nováčka, Jasmine You se dojatě zardí potěšením, že absence kyslíku v žílách neznamená konec úspěšné kariéry j-rockera*


1. Psaní epitafu je velice delikátní záležitost. Vypilujte ji k dokonalosti a navoďte tu správnou atmosféru. Epitaf a poezii vůbec nepište za denního světla, je to tak neinspirativní! Počkejte si na černá křídla noční temnoty.


2. Zapalte svíčky a nenechte si nic nakecat od Gackta, že byste se teď jakože měli svléct. Svíčky tady nemáte pro zábavu, ale pro práci! Navozují tu nej tvůrčí atmosféru. Jediná nevýhoda je, že neuvidíte na papír.


3. Přimlouvám se za to, že je velice efektní psát poezii - třeba i váš epitaf - když sedíte na parapetu okna. Třeba i z toho důvodu, aby jste využili světlo pouličního osvětlení a viděli na to, co píšete. Ovšem pokud bydlíte třeba v sedmém patře, buďte opatrní. Zatím jsem ještě neslyšel o nikom, kdo by napsal epitaf během pádu z desátého patra. Chápejte: vy víte, že umřete - snažte si to ale vychutnat co nejdéle!


4. Ano, bylo by taky efektní, kdyby u vašeho dýchánku na okenním parapetu byla bouře, co hlasitým třeskem přetne elektřinou napjaté vedro letní noci, co voní akáty a lípou. Nebo lehký jarní déšť, co by padal na listí růží jako slzy opuštěného milence. Nebo kdyby padal bílý sníh tiše na borovice, jenž šepotají pohádky o Sněhové královně.


Pokud si dáte poradit, zapomeňte na to: déšť vám akorát rozmočí papír a chtěl bych vidět, jak zkřehlými prsty píšete své dojímavé řádky. Na ten parapet lezte jen pokud je venku teplo a sucho. A pokud se na vás neusmívá prázdná láhev od Cabernetu Sauvignon na vašem stolu.


5. Hudba je věčná inspirace. Uvědomujte si, že již brzy se vaše pouť pozemským světem ukončí a připravte se na to: pusťte si Ghosts od Nine Inch Nails, Versailles, Evanescence a jiné gothic rockové pošmáklosti. Hlavně si nepouštějte tady kolegu Gackta, jinak se může stát, že od zoufalství spácháte sebevraždu dřív, než napíšete své epitafní veledílo.


6. Nezapomínejte psát inkoustovým perem! Je to elegantní a inkoust krom toho vypadá na papíru líp než obyčejná propiska.


7. Nezapomínejte na formu! Pište sonety (4,4, 3,3 veršů nebo 4, 4, 6) - anebo, jakožto japonské duše - haiku (5,7, 5 slabik, kdyby jste náhodou netušili). Používejte slova, co hezky zní: třeba plamen, oheň, bouře, stín, temnota a podobně.


Zesnulí kolegové a věčně živé Bestie mě požádali o ukázku tvorby jako lehkou inspiraci pro vás, tak jsem si dovolil…


Sonet

Jak prázdnou zdála se temnota být,
když osamělý bloudil jsem pavučinou bytí,
jen chladná láhev hladila mé dlaně v touze pít,
a noci tmavé neslo se smutné vytí.

Jak opuštěný vlk bloudil jsem životem svým,
neznalý svého jména, zapomenut všemi,
překročil jsem plamen a stal se ze mě stín,
jenž odhaluje své sny těžké vlahé zemi.

Orchestr červů hrál mi píseň temnou,
hlína byla kluzká jako křídla vrány,
a kapky deště tiše naříkaly se mnou,
když bez vzpomínek stál jsem u uzamčené brány,
a černé ticho říkalo mi lež milosrdnou,
že neodešel jsem skutečně, že jsem pořád s vámi…


Haiku

Dohořel plamen.
Hvězdy mlčí, všude chlad.
Odešel přítel.


*nadšený potlesk, Bestie dojatě smrkají do krajkovaného kapesníčku Mana-samy*


Díky, Jasmine, za poetickou vsuvku. Snad abychom popojeli dál.



Pravidlo číslo 6: Opakování je matka moudrosti a mladší ségra od Alzheimera aneb We will never forget you!

Lidé jsou nevděčné bestie *nic proti vám osobně, holky* a jen co cítí, že mají možnost uniknout svým povinnostem, udělají to. I když na vašem pohřbu budou přísahat, že se dennodenně pokloní šestkrát u vašeho oltáříčku, pojistěte se ještě pokud dýcháte za pomoci vlastních plic a NEDOVOLTE JIM NA VÁS ZAPOMENOUT!

Mějte kolem sebe skupinku blízkých přátel, co budou ochotně a bez nároku na přímý honorář (od vás, honoráře od jiných osob povoleny) udržovat vaši památku věčně živou…


…ALE NEDOVOLTE JIM, ABY SI Z VÁS UDĚLALI PLYŠOVÉ WOODOO PANENKY!



Tímto se uzavírá naše první kapitola Příručky pro potenciální j-rockery-sebevrahy, ve které jsme se vám i s kolegy a Bestiemi pokusili naznačit, že cesta k rigor mortis čili posmrtnému ztuhnutí - Gackte, no tak! - není snadná. V příští kapitolce ještě zůstaneme u teorie a řekneme si něco o tom, jak si vybrat ten nej důvod k umření a možná, budete-li dost duševně otrlí, pustíme se i do lehkého tréninku, kde budeme posilovat krční svalstvo a nacvičovat vrh lanem nebo ručníkem přes nejvhodnější lustr anebo kliku.

Zatím zůstaňte naživu a zdraví - umřít, když se zrovna fyzicky necítíte nejlíp nikomu nepřidá na dobré náladě.



Zdraví vás Společnost mrtvých j-rockerů a Bestie.


 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nexie Nexie | Web | 28. září 2009 v 23:24 | Reagovat

Nexie ma prvy komeent! :D

2 LyndaLyndaaa LyndaLyndaaa | E-mail | Web | 28. září 2009 v 23:46 | Reagovat

Jak vidno, Bestie se probraly z dlouhé párty s milými zesnulými a těmi, kteří se ještě drží.
Snad příští příspěvek nebudeme muset vyvolávat za pomoci oblíbené kuřecí krve.

3 Nexie Nexie | Web | 28. září 2009 v 23:53 | Reagovat

Nexie to docetla.
Prudko extremne moc obdivuhodny clanek, patrne vsak pridany po prudko zarazajucej dosti dlhej pauze.
Nexie dufa, ze Bestie su pre tentokrat spatky dlhsie nez na jedenkrat pred dalsou mesacnou pauzou ^^" Aj ked priserkovsky zmysel vtieravo mava rucickami a vykrikuje, ze tomu tak pravdepodobne bude.

Kedze ma Nexie zajtra vstavacku a odchod do prestiznej vzdelavacej institucie (= alias stajna nasej zberby :D), odobera sa do postele, takze mata ne a nie ze sa niekto zobudi mrtvy! ^^

4 bestIAR - Isobel, Agnieszka, Ro bestIAR - Isobel, Agnieszka, Ro | 29. září 2009 v 0:10 | Reagovat

Mila LyndaLyndaaa,

Bestie jsou uprimne rady,ze se muzou po dlouhe dobe samy nadechnout bez pomoci zvenci...i kdyz se drazi zesnuli snazili presvedcit,ze dychat opravdu neni nutnosti.

Jenze Bestie maji pozemske rozkose a radosti presprilis rady,aby si daly rict na zahrobni zivot.
_____________________

Mila Nexie,

tesila ses,ze budes mit od nas pokoj na hide veky amen? Tesila ses predcasne.Chystame totiz dalsi dil male-preg povidky, protoze ma Isobel pocit, ze se lidem tento skvost ani trochu nelibi a Izy jako spravna Bestie trva na tom,aby jste si spolu s tehotnym Shinyou uzili vsechny radosti materstvi...no,mozna otcovstvi, tohle je velice nebezpecne tema.

Ver nam, ze jen nerady jsme se musely stahnout do ustrani.Chybeli jste nam moc, vsichni. Ale Gacktumzel,i my jsme obcas jen lide.

A ano,Mistr Hayashi naznacil,ze kdyz mu nebudeme vydelavat penize, omota nam svuj kasmirovy sal kolem krku a utahne.

*Bestie si zavzpomineji na sve skolske casy* Jako my bychom kdysi uvitaly,kdyby se mrtvy probudil nas profesor matematiky.Zel, nikdy jsme nebyly vyslyseny...Mozna budes mit vic stesti Ty ;DDD

Mame Vas rady, damy.

Vase Bestie

5 vulpes Zerda vulpes Zerda | 29. září 2009 v 0:17 | Reagovat

Ne, ze bych nevidela rada dalsi clanek, ale vy tu hovorite, jako kdyby se odmlcely na pulrok :D A pritom *kontroluje datum* 20 dnu. Dnes na den presne. *krci rameny* Jsme zmlsane :))
Bestie jsou bestie, ale jsou to take lide, co ja vim, treba chodi do skoly, do prace, maji sve starosti a povinosti?
*septem* Ale lhala bych, kdybych rekla, ze nevidim rada novy clanek. Naopak. Velmi, velmi rada.
Uctivy pozdrav, hide-sama, Kami-sama, Jasmin-sama.
*stydlive* Doufam, ac to vyzni velmi nezdvorile, ze vas tam neni vic... preci jen, v te "zive forme", jaksi... chapete. Tu vam preji vic.

6 Anitha Anitha | Web | 29. září 2009 v 7:21 | Reagovat

jdu si vybírat látku na rubáš... tohle už dlouho nevydržím a usměju se k smrti... a to nemám ani epigraf!!!

7 LyndaLyndaaa LyndaLyndaaa | E-mail | Web | 29. září 2009 v 10:10 | Reagovat

Tak jsem v tom případě ráda, že vás mohu uvítat opět do světa živých.
Bud' nám Gackt milostiv i se všemi jeho košilemi a plyšovými trenclemi!

8 DasHobbit DasHobbit | Web | 29. září 2009 v 10:25 | Reagovat

A buď k nám milostivý Yoshiki, svoj šál omotávaj okolo krku komu chceš, pokiaľ u toho zostaneš oblečený...
Aby sa ti nestalo, že ti ten šál niekto vytrhne a obesí sa na ňom skôr, než vôbec niečo urobíš.

9 Scope Scope | Web | 29. září 2009 v 11:08 | Reagovat

Zdravím orákulum hide-sama. Co záda? Doufám, že jste se do rána propil s úsměvem!

Taktéž přeji příjemný den veleváženým Bestiím. Jsem šťastná, za další dávku vaší Bestiality.

A zdravím i Gackta. Bože, copak vám to zase dělají? Cenzurovat vaše glosy? Jak nečestné! (cože to říkáte o vší počestnosti? žádná četnost!)

První díl příručky mě nadmíru pobavil. Těším se, až opět bude spolupracovat. Snad jen Gacktužel je jen omezené množství ektoplazmatických spoluautorů - a bude omezené i množství tvorby.

Už se těším na další FF lekci. A pro Shinyův problém mateřství/otcovství si dovoluji malou radu - rodičovství je neutrální.

Snad vás Mistr neusmrtí nepřemění v plyšáčky také (anebo jo, byly by jste v mnohonásobném vydání :D ) *kryje se před útokem*

Nechápu ale, co máte proti učitelům matematiky? Vždyť je to vždycky jen flákárna a imitace činnosti. A učitelé za to nemohou, že třída povětšinou nechytá ani á-na-druhou...

Přeji příjemný zbytek dne.

10 Sierra Ayumi Sierra Ayumi | Web | 29. září 2009 v 14:54 | Reagovat

velice zajímavé xD
hide by rozhodně měl jednou vydat knihu se svými sepsanými přednáškami - ovšem, nějak VELICE NENÁPADNĚ, abý vubec ádná "kawaii fangirl" jaksi nepostřehla jeho jméno na obálce.
Myslím, že stovky těch fanynek by si z něj brali příklad XD

11 Kaarle Suuri Kaarle Suuri | 30. září 2009 v 11:48 | Reagovat

*přišla, uviděla článek a málem pukla radostí* A co teprve, když jsem zjistila, že je to ona slavná slibovaná příručka pro sebevrahy od nejzkušenějšího z nejzkušenějších v tomto oboru a k tomu za asistence nejnovějšího přírustku do říše mrtvých j-rockerů.
Mimochodem - Jasmine, váš styl při psaní epitafu je velmi osobitý. Těším se, až vaše rady využiji v praxi. Už jsem myslela, že budu nucena využít epitaf pana Villona, poněvadž to je snad jeden jediný, na který jsem schopna si vzpomenout.
*ještě zamává Kamimu a odebere se v hrůze očekávat další díl ff*

12 Strašidlo Strašidlo | 30. září 2009 v 20:52 | Reagovat

Ó, velký hide-sama! Děkujeme Ti za tvé velice užitečné rady! Určitě se jimi budeme řídit! Nezklameme Tě! *klaní se mistrově umění a nenápadně se odplíží do ledničky pro pivo*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama