Secret num. 13 {Kyo, Dir en grey}

16. srpna 2009 v 16:06 | bestIAR |  J-rock/J-pop
Secret num. 13 {Kyo, Dir en grey}



 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fleur delacour fleur delacour | 16. srpna 2009 v 16:20 | Reagovat

Dik.

Dik za to,ze mi autorka tohoto tajemstvi pripomela stavy spred 2 mesicu,kdyz jsem lezela v koupelne na zemi,brecela a smala se najednou a hrala si tak na Umu Thurman v Kill Bill Dvjoce,kdyz zabije Billa,dcerunka se diva na pohadky a Uma v koupelne sili.

Dik za to,ze si mi pripomela nejstastnejsi den meho zivota za poslednich 17let.

Dik za to,ze opet citim pot,tela na sobe,bolest,extazi a zapomenuti.

Tohle bylo to nejnadhernejsi,nejuprimnejsi tajemstvi,jake si mi kdy dostalo do rukou.Opravdu diky.

2 vulpes Zerda vulpes Zerda | 16. srpna 2009 v 16:43 | Reagovat

*pokyvala* Take.
Take jsem z toho mela ten pocit.
Bohuzel jsem nestala tak blizko, abych se na nej mohla divat neustale a nerusene, ale preci jen, i diky tomu, ze "hala" byla docela mala a nebylo nas zas tolik, postestilo se mi, a mohu jen souhlasit: silenstvi, nenavist, vztek? Ne. Leda tak pramenici z obsahu nejake pisne.
Dival se s nehou, ano. Mozna takovou tou nehou dospeleho vuci nerozumnym detem, takovou - s lehkou ironii a mozna i melancholii, ale nebylo v tom nic negativniho.

3 munamu munamu | Web | 16. srpna 2009 v 16:57 | Reagovat

Tohle... je to naprosto nejkrásnější tajemství, co může bejt...

Rozhodně si myslím, že autorka není jediná, která to takhle cítí. Cítím to uplně stejně. Možná. Popravdě ani nevím co bych k tomu měla říct. Ale jsem ráda, že vím, že nejsem sama, koho dokáže přivést k šílenství.
Díky tomuhle tajemství jsem si uvědomila, že bych pro ně/něj byla schopná naprosto čehokoliv.
Je neuvěřitelný, co jeho existence dokáže s lidma....

4 Kaarle Suuri Kaarle Suuri | 16. srpna 2009 v 20:21 | Reagovat

Všichni děkují, já budu závidět. Kdybych tehdy mohla, opravdu bych se přes celou tu republika táhla. Kvůli nim jo.. i do toho Polska.

5 BýýýG MaMáá NakasHíííMA BýýýG MaMáá NakasHíííMA | E-mail | Web | 16. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

vy nedáte pokoj s tým koncerotm Diru?! Ešte som sa ani z toho spamatowať nestihla a do očí mi bola vsypaná soľ. GOTHiKA v prahe!! A ešte stále som nie okejxDD..Noale, verím že to musel byť zážitok jak hrom:)

6 fleur delacour fleur delacour | 17. srpna 2009 v 11:10 | Reagovat

*opet si to cte a opet se blbe usmiva*

Podle okoli jsem byla silena spis ja. Letela jsem 560 kilometru do Praglu jen abych videla nejaky koncert...nejake nezname kapely.A pak zpatky.

Stalo to za to.Ne,ten koncert mi stal za mnohem vic.

7 autorka autorka | 17. srpna 2009 v 11:55 | Reagovat

fleur delacour, vulpes Zerda, munamu:
To já děkuju vám.

*R.I.P. 'memories of June 23th' NEVER FORGET*

Mockrát vám děkuju. Potom, co jsem tohle odeslala jsem si myslela, že jsem blázen a marně hledala tlačítko zpět.

Připadala jsem si jako na emocích lpící hlupáček, dítě, za to, že jsem po většinu koncertu se zakloněnou hlavou sledovala jeho hnědé oči (tak mě napadá, nepřibarvuje si je, aby byly ještě nádherněji čokoládové?), jen abych si pak splnila nevysvětlitelnou touhu, o které ani nevím, kde se ve mě cizince vzala, dotkout se boha.
Znova, děkuju.

[6]: Já si svých 400 km tam a pak dalších zpět odjela vlakem, a přiznávám se, že to kvůli kapele, která mi do koncertu v srdci své pevné místo nezabírala. Dnes si bez těch pánů den nedovedu představit.

8 Sierra Ayumi Sierra Ayumi | Web | 17. srpna 2009 v 12:55 | Reagovat

aa, jsem totálně mimo :DD *gackt chystá pánev do jedné ruky, baseballku do druhé, ale Mana ve své šikovnosti mu vezme obojí, vyhružne zvedne ukazováček a zakroutí hlavou něco ve smyslu "s-tí-už-nic-nenaděláš"

9 fleur delacour fleur delacour | 17. srpna 2009 v 13:04 | Reagovat

Autorka,

neres.Neres,jestli lpis na emocich tak nebo onak...a jak to pusobi na jine.Jsou chvile,kdy proste je neco mezi nebem a zemi a nikdo to nepopise ani nevysvetli.To treba zazit.

Taky jsem si prisla jak cvok,kdyz jsem si zpetne po tom soku uvedomovala sve reakce.Ano,asi meli znami pravdu:kdybych byla pubertacka,kdyby to byli Depeche Mode,Rolling stones...neco,co je velke v jejich ocich,tak mne mozna pochopi.

Jenze velikost kapely se nemeri poctem fanousku...nebo tim,jak casto a moc o nich pisi "nase" media.

Pred koncertem jsem se ptala sama sebe,jestli je opravdu videt chci.Ono to byva sok videt nekoho,kdo byl pro Tebe leta kouskem papiru metr od sebe. *zdravim te,Daisuke* Ten sok je mozna tak velky,ze pak uz se nikdy nevratis.

Byl to sok a byl tak velky,ze mne kopl kilometr dal.

Je to ostuda,ze dospela zena dovadi jak dovadela u pohledu na muze starsi par let nez je ona sama? Tak at.Ja se s tim smirim.

A chci vic.

10 autorka autorka | 17. srpna 2009 v 14:11 | Reagovat

Pak tě Fleur obdivuji.
Já osobně bych asi jen těžko dovolila, abych šíleně ječela při pohledu na někoho, kdyby mi bylo třicet. Možná je to proto, že se vyskytuji ve společnosti příliš usedlých a konverzativních lidí, ale i tak...
A povzbuzuji tě! Je ti třicet? To není věk! Bav se, buď fanynka, žij!
A když se tady příště objeví, ukážeme jim, že je máme rádi ještě víc než dřív!
*úsměv*

11 Akiko Akiko | 18. srpna 2009 v 15:08 | Reagovat

Munamu to vytihla dokonale. Není co víc dodat :)

12 Filth Filth | 22. srpna 2009 v 18:45 | Reagovat

ja som cestovala 1000 km vlakom. A tesne pred zaciatkom koncertu som tuzila po tom, aby som bola doma a nikdy v zivote o nijakej kapele Dir en grey nepocula (dehydracia, teplo, 7 hodin na nohach natlacena pred klubom).
Nikdy nebudem lutovat ten den, NIKDY. Najlepsie rozhodnutie ake som kedy urobila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama