Dámy a pánové,
Bestie se vám s něčím musí svěřit: když byly Bestie mladé a neklidné, čas od času si představovaly a plánovaly vlastní pohřeb vždy, když k nim byl někdo nevlídný a nelaskavý. Bestie ještě netušily, že lidem lze utrhnout hlavu a vyrvat plíce z těla, když jsou k Bestiím nevlídní a nelaskaví.
Bestiím se teď umírat nechce. Jednak proto, že byste to bez nich nepřežili - a to bychom zas nepřežily my. (Na tomhle místě se Bestiím skutálela decentní slzička dolů andělsky krásnou tváří, ve tmě u úplňku měsíce vály jejich dlouhéééééééééééééééééééé vlasy....a ano, kdesi daleko smutně hrál Sugizo na houslích).
Věříme, že vám se teď na chviličku umřít chce. Proto vám přinášíme ukázku deathfic aneb povídky, kde hlavní hrdina tragicky umírá, zanechávaje za sebou tmu, prázdnotu, bolest a zlomeného milence. To vše se odehrává za tiše padajících vloček sněhu a my vás ujišťujeme, že neostane tady jedno oko suché…a když ostane, jste holt…Bestie. A měli byste se nad sebou zamyslet.
DEATHFIC aneb …a vyje pes smutně u hrobu svého pána…
Květ sakury
Sníh padá tak tiše.
Pohlédne na svůj kabát: vypadá, jako by jej posypali moučkovým cukrem. Zavře oči, ruce mu vklouznou do kapes. Odchází - na pokroucený strom sakury se ani neohlédne.
/…květy…/
Tiše si povzdechne. Otevře své hnědé oči a podívá se na měsíc - ale nevnímá jej. Po tváři se mu kutálí slza - jak kruté! Zadrží v sobě vzlyk a klesne na kolena. Ruce se mu třesou tím zmatkem pocitů a pak se zdvihnou, aby chránily jeho tvář před ostrým větrem.
…
Jeho nohy zanechaly na čerstvém sběhu stopy, když utíkal od márnice. Strne, když u kmene sakury zbadá schoulenou postavu. Tiše, nesměle přijde blíž a klekne si vedle vzlykajícího muže. Pohladí jeho vlasy.
/…kdybych tak mohl něco říct…/
Druhý muž kolem něj náhle (!!!) ovine své ruce a přitiskne tvář na jeho hruď; vzlyká, pláče - silně, upřímně, ramena se mu třesou…a on jej tiší nejlíp jak jen umí.
/…proč…proč mu jen nemohu pomoci? Jsem přece jeho nejlepší přítel! Ale možná...ano, možná jsou věci, které ani nejlepší přítel nevyřeší…/
* * * * * *
Dieovy ruce ani na okamžik nepustily Kaoru. Nezaregistroval, kdy doběhli Kyo a Toshiya. Jen mlhavě slyšel, jak slabě vzlykají a mluví na Kaoru.
"Právě…jsme se dozvěděli…že…že…" Toshiya nemohl dokončit pro nový záchvat pláče.
Kyo ho poplácal po ramenu a po tvářích se mu kutálely slzy, když jemně otíral vlhké tváře Toshiyu.
"Je…je v pořádku?"
/Jak hloupé se ptát, kopne Kyo mentálně sám sebe./
"Je…je v pořádku?"
Kaoru neodpoví hned. "Nevím…nevím. Vím jen, že teď…teď potřebuje, abychom tady byli s ním." Leader pohlédne na své kolegy. "Potřebujeme to všichni."
Vidí, jak se mu dolů po tváři kutálí slza. Přikývnou, hlavy svěšeny. Všichni tři najednou obejmou Die. Tato studená, temná noc navěky zlomí jejich srdce.
* * * *
Die vzpomíná na ten překrásný letní den: vidí překrásného hnědovlasého muže. Tajemný krasavec přichází blíž, hlavu má stydlivě skloněnou.
"Terachi Shinya jméno mé. Jak pak se jmenuješ ty?"
Die si už nevzpomíná, co odpověděl. Ví jen, že v momentě, kdy pohlédnul do těch nádherných hnědých očí byl ztracen.
* * * * * *
Jeho myšlenky letí časem: opět je letní den. V nose ho lechtá vůně třešňových květů, když usedá v parku na lavičku vedle Shinyi. Oči Shinyi mu připomínají drahokam, tak se třpytí. Die položí ruku mladíkovi na plece a něžně se na něj usměje:
"Aishiteru, Shin-chan," zašeptá tiše.
"Aishiteru, Die," odpoví mu druhý muž a obejme ho.
* * * *
A pak ho vzpomínky nemilosrdně vrátí do kruté reality.
A pak ho vzpomínky nemilosrdně vrátí do kruté reality.
Telefonát od Kaoru. Shinya měl nehodu. Die ztuhne šokem: jakou nehodu? Autonehodu, prý…Die zavře oči a cítí, jak se jeho tělo třese. Kaoru mu poví adresu nemocnice, bude tam za deset minut.
Když Die vběhne do nemocnice, Kaoru mu vejde vstříc. Pak jdou oba na úrazové oddělaní a čekají.
Čekají. Čekají.
Vychází lékař a zeptá se jich, jestli jsou známí toho mladého muže, co ho před hodinami přivezli. Přikývnou.
Ztratili ho. Zranění byla příliš…vážná.
Jediné, co si Die pamatuje je ledový vzduch, který mu udeřil do obličeje.
Ví, že ostatní jsou tady. Ale bolestí je slepý, nevidí, nevnímá. Jeho srdce se láme na kousíčky a Die se cítí, jako kdyby umíral on.
"Ai ... aishiteru, koi ... aishiteru ... " vzlyká a hlas se mu láme bolestí.
Nad čtyřmi muži vychází měsíc - tři z nich se snaží vtáhnout Die do auta dřív, než v ledové noci zmrzne.
U starého, pokrouceného stromu sakury.
* * * * * *
Něžné květy sakury poletují kolem se sněhovými vločkami: muž s vlasy barvy temné krve je nevnímá, když rakev klesá do země.
"Aishiteru," zašeptá a jeho slza padá spolu s květy do hrobu.
_ owari _
(!!!) Bestie si myslí, že byste mohli ocenit, když vám řeknou, že na tomhle místě nebyly za kazišuky (prošlo cenzurou) a nepoznamenaly, že u slova "náhle" budou až do smrti smrťoucí mít před očima větu:
"…náhle si uvědomil, že jsou oba nazí."
Chápeme, že octnout se nahý za studené, osněžené noci pokazí celkový efekt.
Vaše nejmilovanější Bestie
bestiar - Isobel, Agnieszka, Ro | 15. července 2009 v 1:07 | 
So mnou to jaksi nic neurobilo :D
Ale chudak Shin-chan :-| ZABILI HO, ZABILIIIII! :D